OpenAI mění pravidla hry: co to znamená pro nás

Co znamená otevřená umělá inteligence pro veřejnost

Otevřená umělá inteligence představuje zásadní posun v tom, jak běžní lidé mohou přistupovat k technologiím, které ještě před několika lety byly výhradní doménou velkých korporací a akademických institucí. Když se mluví o otevřeném přístupu k umělé inteligenci, nejde jen o technický detail – jde o fundamentální změnu ve způsobu, jakým společnost jako celek může těžit z pokroků v oblasti strojového učení a automatizace.

Pro průměrného člověka to znamená především přístup k nástrojům, které mu mohou výrazně usnadnit každodenní práci. Otevřené modely umělé inteligence jsou dostupné zdarma nebo za minimální náklady, což je obrovský rozdíl oproti proprietárním řešením, za která musí firmy platit nemalé licence. Živnostník, který si nemůže dovolit drahé softwarové balíčky, může díky otevřené umělé inteligenci automatizovat části svého podnikání stejně efektivně jako velká korporace.

Důležitým aspektem je také transparentnost. Když je zdrojový kód modelu veřejně dostupný, odborníci z celého světa mohou zkoumat, jak vlastně funguje, kde má slabá místa a zda neobsahuje skryté předsudky nebo chyby. Tato možnost veřejné kontroly je pro společnost nesmírně cenná, protože umělá inteligence stále více ovlivňuje rozhodnutí, která mají přímý dopad na životy lidí – od hodnocení žádostí o úvěr až po doporučení v oblasti zdravotní péče.

Veřejnost také získává schopnost přizpůsobit si nástroje podle vlastních potřeb. Komunity vývojářů po celém světě neustále vylepšují otevřené modely, přidávají nové funkce, opravují chyby a přizpůsobují je specifickým jazykům a kulturním kontextům. To je zvláště důležité pro menší jazyky, jako je čeština, které by jinak mohly být opomíjeny velkými komerčními hráči, kteří se zaměřují primárně na anglicky mluvící trhy.

Otevřená umělá inteligence také posiluje vzdělávací potenciál technologie. Studenti, učitelé a výzkumníci mohou pracovat přímo s modely, experimentovat s nimi, učit se na jejich příkladech a budovat na jejich základech nové projekty. To vytváří ekosystém znalostí, který se neustále rozrůstá a obohacuje, aniž by byl závislý na rozhodnutích jediné soukromé společnosti.

Samozřejmě, otevřenost přináší i určitá rizika. Přístup k výkonným modelům bez omezení může být zneužit – ať už k šíření dezinformací, generování škodlivého obsahu nebo jiným neetickým účelům. Tato otázka je jednou z nejpalčivějších, které si komunita vývojářů a tvůrci politik musí položit. Jak zajistit, aby otevřenost sloužila obecnému dobru, a nikoli stala se nástrojem manipulace?

Odpověď pravděpodobně neleží v uzavření přístupu, ale v budování odpovědných norem a komunitních pravidel, která definují, jak by měly být tyto technologie používány. Mnohé projekty otevřené umělé inteligence již dnes zahrnují etické směrnice a mechanismy zpětné vazby, které pomáhají identifikovat a eliminovat problematické využití.

Pro veřejnost tedy otevřená umělá inteligence znamená především příležitost – příležitost být aktivním účastníkem technologické revoluce, nikoli jen pasivním konzumentem produktů, jejichž vnitřní fungování zůstává skryto za zdmi firemního tajemství. Je to šance na demokratizaci technologie, která by jinak mohla prohloubit propast mezi těmi, kdo mají přístup k nejmodernějším nástrojům, a těmi, kdo jsou odkázáni na to, co jim velké firmy dovolí používat za podmínek, které samy stanoví.

Rozdíl mezi otevřenou a uzavřenou AI

V současném světě technologií se stále častěji setkáváme s pojmy jako otevřená a uzavřená umělá inteligence, přičemž rozdíl mezi těmito dvěma přístupy je zásadní a má dalekosáhlé důsledky pro celý obor i pro společnost jako takovou. Zatímco uzavřená umělá inteligence, kterou reprezentují například systémy od společnosti OpenAI v jejich komerčních podobách, funguje na principu proprietárního softwaru, kde zdrojový kód, trénovací data ani architektura modelu nejsou veřejně přístupné, otevřená umělá inteligence staví na zcela odlišné filozofii sdílení a transparentnosti.

Uzavřená umělá inteligence je taková, kde vývojáři drží veškeré klíčové informace o fungování systému za zavřenými dveřmi. Uživatel tak pracuje s jakýmsi černým boxem — zadá dotaz, dostane odpověď, ale nemá nejmenší tušení, jak k ní systém dospěl, jaká data ho formovala ani jaké hodnoty byly do modelu zakódovány. To přináší řadu otázek ohledně důvěry, bezpečnosti a etiky, které nelze přehlížet. Společnosti jako OpenAI, přestože mají ve svém názvu slovo „open, tedy otevřený, ve skutečnosti provozují své nejpokročilejší modely jako GPT-4 nebo GPT-4o jako uzavřené systémy přístupné pouze prostřednictvím placených API rozhraní nebo komerčních produktů.

Na druhé straně spektra stojí skutečně otevřená umělá inteligence, kde jsou zdrojové kódy, váhy modelů i dokumentace volně dostupné pro každého. Příkladem takového přístupu jsou modely jako LLaMA od společnosti Meta nebo různé komunitní projekty sdružené kolem platformy Hugging Face. Otevřenost v kontextu umělé inteligence znamená, že kdokoli — od akademického výzkumníka přes malou firmu až po nadšeného programátora — může model stáhnout, prozkoumat, upravit a dále rozvíjet. Tento přístup výrazně demokratizuje přístup k technologiím, které by jinak zůstaly výhradní doménou několika technologických gigantů.

Rozdíl mezi oběma přístupy se projevuje i v oblasti bezpečnosti, a to paradoxně způsobem, který mnohé překvapí. Zastánci uzavřených systémů argumentují tím, že utajení zdrojového kódu chrání před zneužitím, protože potenciální útočníci nemají přístup k vnitřnostem modelu. Jenže zkušenosti z oblasti kybernetické bezpečnosti ukazují, že takzvaná bezpečnost skrze utajení je iluzorní a dlouhodobě neudržitelná. Otevřené systémy naopak umožňují tisícům odborníků po celém světě nezávisle prověřovat kód, odhalovat slabiny a navrhovat opravy — což je přístup, který se v praxi ukázal jako mnohem efektivnější.

Ekonomický rozměr tohoto rozdílu je rovněž nezanedbatelný. Přístup k uzavřeným modelům je zpravidla podmíněn placením licenčních poplatků nebo předplatného, což vytváří závislost na konkrétním dodavateli a omezuje svobodu rozhodování. Firmy, které postaví svůj byznys na uzavřené platformě, riskují, že dodavatel změní podmínky, zdraží služby nebo dokonce ukončí provoz. Otevřená umělá inteligence tento problém řeší tím, že dává uživatelům plnou kontrolu nad technologií, kterou používají.

Nelze opomenout ani rozměr inovací. Historie softwaru jasně ukazuje, že otevřené projekty jako Linux nebo Firefox dokázaly konkurovat komerčním alternativám a v mnoha ohledech je i překonat, protože těžily z kolektivní inteligence globální komunity vývojářů. Stejná dynamika se nyní přenáší do světa umělé inteligence, kde otevřené modely zažívají bouřlivý rozvoj a v řadě benchmarků se přibližují nebo dokonce vyrovnávají výkonností uzavřeným systémům, které stojí nepoměrně více prostředků na vývoj i provoz.

Otázka regulace a odpovědnosti je dalším bodem, kde se oba přístupy zásadně rozcházejí. U uzavřených systémů leží veškerá odpovědnost na bedrech jedné společnosti, která rozhoduje o tom, co model smí a nesmí dělat, jaké filtry jsou aplikovány a jak jsou řešeny stížnosti uživatelů. U otevřených systémů je situace složitější — odpovědnost je rozptýlena mezi vývojáře, provozovatele i uživatele, což může být vnímáno jako výhoda i jako nevýhoda zároveň. Regulátoři po celém světě se s touto otázkou teprve učí pracovat a hledají způsoby, jak zajistit bezpečnost bez toho, aby dusili inovace.

Otevřít umělou inteligenci světu znamená otevřít Pandořinu skříňku plnou možností, které mohou lidstvo povznést i zničit – záleží pouze na tom, zda budeme mít odvahu nést za tento dar odpovědnost.

Rostislav Dvořáček

Hlavní výhody zpřístupnění AI technologií všem

Zpřístupnění umělé inteligence širokému okruhu uživatelů představuje jeden z nejzásadnějších posunů v dějinách moderních technologií. Zatímco ještě před několika lety byly pokročilé systémy strojového učení výsadou velkých korporací a akademických institucí s obrovskými rozpočty, dnes se situace dramaticky mění. Otevřená umělá inteligence přináší příležitosti, které byly dříve nepředstavitelné, a to nejen pro technologické nadšence, ale i pro běžné lidi, malé podnikatele, učitele, lékaře nebo umělce.

Jednou z nejdůležitějších výhod je bezesporu demokratizace přístupu k informacím a nástrojům. Když má malý živnostník z moravského venkova přístup ke stejně výkonnému nástroji jako nadnárodní společnost se stovkami zaměstnanců v IT oddělení, vyrovnávají se podmínky na trhu způsobem, který byl ještě nedávno čistě teoretický. Malé firmy mohou díky AI technologiím konkurovat velkým hráčům, automatizovat rutinní procesy, analyzovat data a přijímat informovanější rozhodnutí bez nutnosti najímat drahé specialisty.

Ve vzdělávání je potenciál otevřené umělé inteligence obrovský. Studenti z méně privilegovaného prostředí, kteří si nemohou dovolit soukromé doučování nebo přístup k placeným vzdělávacím platformám, mohou využívat AI jako personalizovaného průvodce učením, který se přizpůsobí jejich tempu, stylu a konkrétním potřebám. Tento aspekt je zvláště důležitý v kontextu globálních nerovností ve vzdělávání, kde přístup k technologiím může doslova změnit životní trajektorii celých generací.

Zdravotnictví je dalším sektorem, kde zpřístupnění AI technologií může mít doslova záchranný charakter. Systémy jako OpenAI a jejich nástroje umožňují lékařům rychleji analyzovat symptomy, procházet odbornou literaturu a navrhovat diferenciální diagnózy, přičemž tato pomoc je dostupná i v regionech, kde chybí specialisté. Samozřejmě platí, že AI nenahrazuje lékaře, ale může být mocným pomocníkem, který rozšiřuje jeho kapacity a snižuje riziko přehlédnutí důležitých informací.

Z pohledu inovací a výzkumu je otevřenost AI ekosystému klíčová. Když vědci, vývojáři a výzkumníci po celém světě mohou stavět na existujících modelech, sdílet poznatky a vzájemně se inspirovat, tempo technologického pokroku se dramaticky zrychluje. Otevřená věda vždy přinášela lepší výsledky než uzavřená, a totéž platí pro umělou inteligenci. Komunity kolem open-source projektů dokázaly opakovaně překonat i dobře financované komerční alternativy, protože kolektivní inteligence tisíců přispěvatelů prostě nemá v uzavřeném prostředí konkurenci.

Ekonomické dopady jsou rovněž pozoruhodné. Zpřístupnění AI nástrojů vytváří nová pracovní místa a celé nové kategorie profesí, které před deseti lety neexistovaly. Prompt inženýři, AI trénéři, etičtí auditoři algoritmů nebo specialisté na implementaci AI do firemních procesů jsou jen některé z rolí, které vznikají jako přímý důsledek rozšíření těchto technologií. Zároveň pomáhá lidem, jejichž tradiční profese procházejí transformací, adaptovat se a nalézt nové uplatnění.

Nelze přehlédnout ani kulturní a kreativní rozměr celé věci. Umělci, hudebníci, filmaři a spisovatelé získávají přístup k nástrojům, které rozšiřují hranice jejich tvorby způsoby, které si dříve mohli jen těžko představit. Kreativita se nestává méně lidskou, naopak — dostává nové prostředky k vyjádření a může oslovit publikum, které by jinak zůstalo nedosažitelné. Otevřená umělá inteligence tak není hrozbou pro lidskou kreativitu, ale jejím novým katalyzátorem.

Rizika spojená s volným přístupem k AI

Otevřená umělá inteligence přináší celou řadu příležitostí, které mohou zásadně proměnit způsob, jakým lidé pracují, tvoří a komunikují. Na druhé straně však nelze přehlížet skutečnost, že volný přístup k výkonným AI systémům s sebou nese závažná rizika, která si zaslouží hlubokou pozornost odborníků, politiků i běžné veřejnosti. Debata o tom, jak nastavit hranice přístupnosti těchto technologií, se stává jedním z nejpalčivějších témat současnosti.

Jedním z nejvýraznějších problémů je možnost zneužití AI nástrojů ke generování dezinformací. Pokročilé jazykové modely dokáží vytvářet přesvědčivé texty, falešné zprávy nebo manipulativní obsah v takovém měřítku a rychlosti, které dříve nebyly myslitelné. Pokud jsou tyto nástroje dostupné komukoli bez jakýchkoli omezení, stává se boj s dezinformacemi ještě složitějším. Státní i nestátní aktéři mohou snadno využívat otevřené modely k ovlivňování voleb, šíření propagandy nebo destabilizaci společnosti. Příklady z různých koutů světa ukazují, že tato hrozba není teoretická, ale velmi reálná.

Dalším závažným rizikem je oblast kybernetické bezpečnosti. Hackeři a různé zločinecké skupiny mohou využívat otevřené AI systémy k automatizaci útoků, vytváření sofistikovanějšího malwaru nebo k překonávání bezpečnostních bariér, které by jinak vyžadovaly značné technické znalosti. Tím se výrazně snižuje práh vstupu do světa kybernetické kriminality. Člověk s minimálními technickými dovednostmi může s pomocí volně dostupného AI modelu provádět útoky, které by dříve zvládli jen zkušení odborníci.

Nesmíme zapomenout ani na rizika spojená s ochranou soukromí. Volně dostupné AI nástroje mohou být použity ke sběru, analýze a zneužití osobních dat způsoby, které unikají pozornosti regulačních orgánů. Schopnost AI systémů zpracovávat obrovské množství informací v reálném čase vytváří nebezpečný potenciál pro sledování jednotlivců, profilování uživatelů nebo vydírání. Přitom odpovědnost za takové zneužití je obtížné přičíst konkrétnímu subjektu, pokud je model otevřený a distribuovaný.

Zvláštní kapitolou jsou pak rizika spojená s generováním škodlivého obsahu, jako jsou návody na výrobu zbraní, syntetické drogy nebo jiné nebezpečné materiály. Otevřené modely bez dostatečných bezpečnostních filtrů mohou poskytnout informace, které by jinak byly obtížně dostupné. Diskuze o tom, jak tyto filtry nastavit, aniž by se přitom omezila legitimní vědecká nebo vzdělávací činnost, je nesmírně složitá a nenabízí jednoduchá řešení.

Existuje také méně diskutované, ale neméně důležité riziko ekonomického charakteru. Masové nasazení volně dostupných AI nástrojů může vést k rychlé automatizaci celých odvětví, čímž se prohlubují sociální nerovnosti a narůstá nezaměstnanost v určitých profesních skupinách. Bez odpovídající regulace a sociální politiky může tento vývoj vést ke společenským otřesům, jejichž důsledky bude obtížné zvládnout.

Společnost OpenAI, která stojí za projekty jako ChatGPT, si je těchto rizik vědoma a opakovaně zdůrazňuje, že bezpečný vývoj umělé inteligence musí jít ruku v ruce s jejím technologickým pokrokem. Přesto zůstává otázka, jak konkrétně nastavit hranice otevřenosti, předmětem živých sporů. Někteří odborníci argumentují, že příliš přísná omezení brzdí inovace a zvýhodňují velké korporace na úkor menších výzkumných týmů. Jiní naopak varují, že bez pevných pravidel se technologie vymkne kontrole dříve, než budeme schopni reagovat.

Regulační rámce, které by dokázaly efektivně adresovat tato rizika, teprve vznikají a jejich tvorba je komplikována rychlostí technologického vývoje, který předbíhá legislativní procesy. Evropská unie se pokouší prostřednictvím AI Actu stanovit jasná pravidla, avšak globální dosah těchto technologií znamená, že národní nebo regionální regulace nestačí. Potřebná je mezinárodní spolupráce, která zatím pokulhává za ambicemi.

Výsledkem je paradoxní situace, kdy technologie, která má potenciál řešit největší problémy lidstva, zároveň vytváří nové hrozby, s nimiž si dosavadní nástroje správy a regulace nedokáží poradit. Odpověď na tuto výzvu vyžaduje nejen technická řešení, ale především zásadní společenskou diskusi o hodnotách, prioritách a o tom, jaký svět chceme pomocí umělé inteligence budovat.

Největší projekty otevřené umělé inteligence ve světě

Ve světě technologií se v posledních letech zformovalo několik zásadních iniciativ, které si kladou za cíl zpřístupnit umělou inteligenci co nejširšímu okruhu vývojářů, vědců i nadšenců. Tyto projekty stojí v přímém kontrastu s uzavřenými systémy velkých korporací a jejich filozofie vychází z přesvědčení, že umělá inteligence by měla být nástrojem dostupným pro všechny, nikoli výsadou hrstky privilegovaných hráčů.

Jedním z nejvýznamnějších projektů v tomto prostoru je bezpochyby Llama od společnosti Meta. Tento velký jazykový model byl uvolněn s otevřenými váhami, což znamená, že si jej kdokoli může stáhnout, upravovat a provozovat na vlastní infrastruktuře. Llama ve svých různých verzích způsobila doslova revoluci v komunitě vývojářů, protože náhle umožnila experimentovat s modely, které se svým výkonem blíží komerčním řešením, a to zcela bez poplatků za API nebo závislosti na cloudových službách třetích stran. Komunita kolem tohoto modelu vytvořila stovky odvozených verzí, doladěných pro specifické úkoly, od programování přes medicínu až po právní analýzu.

Dalším projektem, který si zaslouží pozornost, je Mistral AI, francouzská společnost, jež se rozhodla jít cestou otevřenosti a uvolnila několik svých modelů veřejnosti. Mistral 7B překvapil svět tím, jak efektivně dokázal pracovat přes relativně malý počet parametrů, a prokázal, že velikost modelu není vždy rozhodujícím faktorem jeho schopností. Tato filozofie efektivity a transparentnosti si získala obrovský respekt v celé komunitě.

Nelze opomenout ani projekt Falcon, který vznikl pod záštitou Technologického inovačního institutu ve Spojených arabských emirátech. Falcon byl v době svého vydání považován za jeden z nejvýkonnějších otevřeně dostupných modelů a jeho uvolnění pod permisivní licencí umožnilo jeho nasazení v komerčních i nekomerčních projektech po celém světě.

Samostatnou kapitolou je pak iniciativa EleutherAI, nezisková výzkumná organizace, která stojí za modely jako GPT-NeoX nebo GPT-J. Tato skupina dobrovolníků a výzkumníků si od samého počátku stanovila za cíl demokratizovat přístup k výzkumu v oblasti umělé inteligence a publikovat vše, co vytvoří, jako otevřený software. Jejich práce inspirovala celou generaci výzkumníků a ukázala, že i bez miliardových rozpočtů lze dosáhnout pozoruhodných výsledků.

Velmi zajímavý je také projekt Hugging Face, který sice sám o sobě není pouze modelem, ale stal se de facto centrálním uzlem celého ekosystému otevřené umělé inteligence. Na této platformě jsou hostovány desetitisíce modelů, datasetů a aplikací, a právě díky ní se sdílení a spolupráce v komunitě staly tak přirozenými. Hugging Face Transformers knihovna změnila způsob, jakým vývojáři přistupují k práci s jazykovými modely, a její vliv na celé odvětví je těžko přecenitelný.

V neposlední řadě je třeba zmínit projekt OpenAssistant a různé komunity na platformě Reddit či Discordu, kde tisíce dobrovolníků přispívají k vytváření trénovacích dat, testování modelů a sdílení poznatků. Právě tato grassroots povaha otevřené umělé inteligence ji odlišuje od korporátních alternativ a dává jí jedinečný charakter. Lidé z celého světa, mluvící různými jazyky a pocházející z různých oborů, společně budují něco, co by žádná jednotlivá firma nedokázala vytvořit sama.

Otevřená umělá inteligence tak dnes představuje živý a dynamicky se rozvíjející ekosystém, který každým měsícem přináší nové modely, nástroje a přístupy. Debata o tom, zda je úplná otevřenost vždy bezpečná, samozřejmě existuje, ale nelze popřít, že tyto projekty zásadně přispěly k demokratizaci technologie, která bude formovat naši budoucnost.

Role open source komunity ve vývoji AI

Otevřená umělá inteligence a její vztah k open source komunitě představuje jedno z nejzajímavějších témat současného technologického světa. Když v roce 2015 vznikala organizace OpenAI, jedním z jejích deklarovaných cílů bylo právě to, aby výzkum v oblasti umělé inteligence zůstal přístupný a bezpečný pro celé lidstvo. Jenže realita se postupem času ukázala být poněkud složitější a cesta mezi otevřeností a komerčními zájmy se stala předmětem mnoha diskusí napříč celou technologickou komunitou.

Srovnání předních platforem umělé inteligence

Vlastnost	OpenAI (ChatGPT)	Google Gemini	Meta LLaMA	Anthropic Claude
Nejnovější model	GPT-4o	Gemini 1.5 Pro	LLaMA 3	Claude 3.5 Sonnet
Rok založení	2015	2023	2023	2021
Přístup ke kódu	Uzavřený zdrojový kód	Uzavřený zdrojový kód	Otevřený zdrojový kód	Uzavřený zdrojový kód
Bezplatná verze	Ano (GPT-3.5 / GPT-4o mini)	Ano (Gemini Free)	Ano (plně zdarma)	Ano (Claude 3 Haiku)
Cena prémiového plánu	20 USD / měsíc	19,99 USD / měsíc	Zdarma (self-hosting)	20 USD / měsíc
Kontextové okno	128 000 tokenů	1 000 000 tokenů	128 000 tokenů	200 000 tokenů
Podpora češtiny	Výborná	Velmi dobrá	Dobrá	Velmi dobrá
Generování obrázků	Ano (DALL-E 3)	Ano (Imagen 3)	Ne (nativně)	Ne
Přístup k internetu	Ano (s pluginem)	Ano (nativně)	Ne (nativně)	Ano (Claude.ai)
Zakladatel / mateřská firma	Sam Altman / OpenAI	Sundar Pichai / Google	Mark Zuckerberg / Meta	Dario Amodei / Anthropic
Odhadovaná hodnota firmy	157 miliard USD (2024)	součást Google (2 bil. USD)	součást Meta (1,3 bil. USD)	18 miliard USD (2024)
API pro vývojáře	Ano	Ano	Ano	Ano

Open source komunita sehrála v rozvoji umělé inteligence naprosto klíčovou roli, a to způsobem, který si mnozí lidé mimo technologický svět vůbec neuvědomují. Tisíce vývojářů po celém světě, kteří pracují na svých projektech bez nároku na odměnu, přispěly k vytvoření nástrojů, knihoven a frameworků, bez nichž by moderní AI jednoduše nemohla existovat v té podobě, v jaké ji dnes známe. Projekty jako TensorFlow od Googlu nebo PyTorch od Facebooku se staly základními stavebními kameny, na nichž jsou postaveny i ty nejsofistikovanější modely současnosti.

Paradox spočívá v tom, že samotný název OpenAI je v určitém smyslu zavádějící. Organizace, která se prezentuje jako průkopník otevřeného přístupu k umělé inteligenci, postupně uzavřela přístup ke svým nejdůležitějším modelům a zdrojovým kódům. GPT-4 nebo nejnovější verze modelů jsou dostupné pouze prostřednictvím placeného API, přičemž architektura ani váhy modelů nejsou veřejně k dispozici. To vyvolalo vlnu kritiky ze strany skutečných zastánců otevřeného softwaru, kteří argumentují, že takový přístup odporuje původním hodnotám, na nichž byla organizace založena.

Na druhé straně spektra stojí projekty jako Meta's LLaMA nebo Mistral AI, které zvolily skutečně otevřenější přístup a zpřístupnily váhy svých modelů výzkumníkům a vývojářům. Tento krok měl obrovský dopad na celou komunitu, protože umožnil tisícům výzkumníků experimentovat s velkými jazykovými modely bez nutnosti platit za přístup k proprietárním řešením. Výsledkem bylo explozivní množství výzkumných prací, nových technik a inovativních aplikací, které by jinak nikdy nevznikly.

Komunita kolem otevřené umělé inteligence není homogenní skupinou. Tvoří ji akademičtí výzkumníci, kteří potřebují přístup k modelům pro vědecké účely, ale také nadšenci, kteří chtějí experimentovat ve svém volném čase, a firmy, které hledají alternativy k drahým komerčním řešením. Tato rozmanitost je zároveň největší silou i největší výzvou celého hnutí, protože různé skupiny mají různé priority a různé představy o tom, co vlastně otevřenost v kontextu AI znamená.

Jedním z nejdůležitějších přínosů open source komunity je schopnost rychlé iterace a experimentování. Zatímco velké korporace musí každý krok pečlivě zvažovat z hlediska obchodních rizik a reputačních dopadů, komunita může zkoušet nové přístupy bez zbytečné byrokracie. Právě z tohoto prostředí vzešly techniky jako RLHF v jeho různých variantách, různé metody fine-tuningu nebo inovativní přístupy k prompt engineeringu, které dnes používají i ty největší hráče na trhu.

Bezpečnostní aspekty otevřené AI jsou předmětem intenzivní debaty. Kritici otevřeného přístupu argumentují, že zpřístupnění výkonných modelů může usnadnit jejich zneužití ke škodlivým účelům, ať už jde o generování dezinformací, tvorbu phishingových útoků nebo jiné formy manipulace. Zastánci otevřenosti naopak tvrdí, že transparentnost umožňuje lepší identifikaci a opravu bezpečnostních problémů, protože mnoho očí vidí více než pár zaměstnanců uzavřené korporace.

Česká republika a střední Evropa obecně nejsou v tomto dění pouhými pasivními pozorovateli. Čeští vývojáři a výzkumníci aktivně přispívají do mezinárodních open source projektů a zároveň vznikají lokální iniciativy zaměřené na vývoj jazykových modelů pro češtinu, která je svou morfologickou složitostí pro AI modely výzvou. Projekt Czech National Corpus nebo různé akademické iniciativy na českých univerzitách jsou dokladem toho, že i menší jazykové komunity mohou mít v éře otevřené AI své místo.

Budoucnost vztahu mezi open source komunitou a velkými hráči jako OpenAI bude pravděpodobně formována regulačním prostředím, které se v současné době teprve vytváří. Evropská unie se svým AI Act přichází s požadavky na transparentnost a odpovědnost, které mohou paradoxně posílit pozici otevřených modelů, protože jejich architektura a chování jsou snáze auditovatelné. Otevřenost tak přestává být pouze ideologickým postojem a stává se praktickým nástrojem pro splnění regulačních požadavků.

Ať už se budoucnost vyvine jakkoliv, je jisté, že bez přínosu open source komunity by umělá inteligence nebyla tam, kde je dnes. Kolektivní inteligence tisíců vývojářů, kteří sdílejí svůj kód, své nápady a své zkušenosti, je silou, kterou žádná korporace nedokáže plně nahradit ani replikovat.

Jak otevřená AI mění vědu a výzkum

Vědecký svět prochází v posledních letech zásadní proměnou, která nemá v historii moderní vědy téměř obdoby. Otevřená umělá inteligence – tedy přístupy, nástroje a modely, které jsou volně dostupné širší vědecké komunitě – postupně bourá tradiční bariéry mezi výzkumnými institucemi, akademickými kruhy a průmyslovými laboratořemi. Tam, kde dříve dominovaly uzavřené systémy s přísně střeženými algoritmy a proprietárními datovými sadami, dnes rostou komunity vědců, kteří sdílejí kód, modely i výsledky svého bádání otevřeně a bez zbytečných omezení.

Přístup k nástrojům umělé inteligence se demokratizoval natolik, že dnes může výzkumník z malé univerzity v Brně pracovat se stejnými základními modely jako jeho kolega z prestižního MIT. To je změna, která by ještě před deseti lety působila jako sci-fi. Otevřené modely jako LLaMA, Mistral nebo různé varianty open-source jazykových modelů umožnily výzkumníkům z celého světa experimentovat s technologiemi, které byly dříve dostupné jen hrstce privilegovaných pracovišť s obrovskými rozpočty.

Ve vědách o živé přírodě se otevřená AI ukázala jako naprosto revoluční nástroj. Analýza genomických dat, která dříve trvala měsíce a vyžadovala specializované výpočetní kapacity, dnes probíhá v řádu hodin díky open-source nástrojům postaveným na principech strojového učení. Výzkumníci pracující na léčbě rakoviny, neurodegenerativních onemocnění nebo vzácných genetických poruch mají nyní k dispozici nástroje, které dokážou prohledávat obrovské databáze molekulárních interakcí a navrhovat potenciální terapeutické cíle s přesností, jíž by lidský mozek sám nikdy nedosáhl.

Klimatická věda je dalším oborem, kde otevřená umělá inteligence zanechává hlubokou stopu. Modely klimatu jsou nesmírně komplexní a jejich trénování na tradičních přístupech bylo časově i finančně náročné. Dnes výzkumné týmy po celém světě sdílejí předtrénované modely, které dokážou zpracovávat satelitní data, analyzovat trendy v teplotách oceánů nebo předpovídat extrémní meteorologické jevy s dosud nevídanou přesností. Otevřenost těchto systémů přitom znamená, že každý nový objev nebo vylepšení algoritmu může okamžitě využít celá vědecká komunita, nikoli jen ta laboratoř, která ho vyvinula.

Důležitou roli hraje otevřená AI také v oblasti reprodukovatelnosti vědeckých výsledků. Krize reprodukovatelnosti, která v posledních dvou dekádách sužuje zejména psychologii, medicínu a sociální vědy, nachází v otevřených AI nástrojích částečné řešení. Když výzkumník zveřejní nejen svůj článek, ale i kód, data a přesné parametry použitého modelu, mohou ostatní jeho výsledky ověřit, zpochybnit nebo rozvinout. Tato transparentnost je pro vědu jako takovou naprosto zásadní, protože věda bez možnosti ověření přestává být vědou a stává se pouhým tvrzením.

Fyzika vysokých energií, astronomie a kosmologie jsou obory, kde se pracuje s daty v měřítkách, která přesahují lidskou představivost. Teleskopu jako je James Webb Space Telescope nebo detektory v CERNu generují každý den petabajty dat. Bez nástrojů umělé inteligence by zpracování takových objemů informací nebylo vůbec možné. Otevřené algoritmy strojového učení zde slouží jako nepostradatelný prostředník mezi surovými daty a vědeckým poznáním, přičemž jejich open-source povaha umožňuje astronomům z Prahy, Buenos Aires i Nairobi pracovat na stejných problémech a přispívat k jejich řešení rovnocenným způsobem.

Nelze přitom přehlédnout ani sociální rozměr celé této proměny. Otevřená umělá inteligence snižuje závislost vědeckých institucí z rozvíjejících se zemí na technologickém transferu ze Západu. Výzkumná pracoviště v Africe, Latinské Americe nebo jihovýchodní Asii mohou nyní budovat vlastní kapacity v oblasti AI výzkumu bez nutnosti platit astronomické licenční poplatky nebo čekat na přístup k proprietárním systémům. Tato geografická a ekonomická demokratizace vědy může mít v dlouhodobém horizontu dalekosáhlé důsledky pro to, odkud budou přicházet největší vědecké průlomy příštích desetiletí.

Samozřejmě, otevřenost přináší i výzvy. Otázky bezpečnosti, etiky a možného zneužití výkonných modelů jsou legitimní a vědecká komunita je musí řešit s vážností, jakou si zaslouží. Ale celkový obraz je jasný: otevřená umělá inteligence se stala jednou z nejsilnějších hnacích sil vědeckého pokroku naší doby a její vliv na způsob, jakým lidstvo rozumí sobě samému i světu kolem sebe, teprve začínáme skutečně chápat.

Etické otázky kolem sdílení AI modelů

Sdílení modelů umělé inteligence se v posledních letech stalo jedním z nejdiskutovanějších témat v technologickém světě. Zatímco jedni volají po co největší otevřenosti a přístupnosti, druzí varují před riziky, která s sebou nekontrolované šíření výkonných AI systémů přináší. Tato debata se nejvýrazněji projevuje kolem společnosti OpenAI, která paradoxně navzdory svému původnímu poslání otevřenosti postupně přijímá stále uzavřenější přístup ke svým nejpokročilejším modelům.

Když byla OpenAI v roce 2015 zakládána, stálo v základech její filosofie přesvědčení, že umělá inteligence by měla být vyvíjena transparentně a ve prospěch celého lidstva. Jenže realita se ukázala být složitější. S rostoucím výkonem modelů jako GPT-4 nebo nejnovějších verzí systémů řady o1 se otázka, zda je skutečně bezpečné sdílet jejich váhy a architektonické detaily s veřejností, stala naléhavou. Kritici z řad akademiků i nezávislých výzkumníků namítají, že uzavřenost OpenAI brání vědecké reprodukovatelnosti a soustřeďuje moc do rukou jediné komerční entity.

Etická rovina tohoto problému je přitom mnohovrstevnatá. Na jedné straně stojí argument, že otevřené modely umožňují komunitě odborníků lépe identifikovat bezpečnostní slabiny, předpojatosti zabudované do trénovacích dat nebo jiné nežádoucí vlastnosti systému. Pokud má k modelu přístup pouze omezený okruh zaměstnanců jedné firmy, je pravděpodobnost, že si někdo všimne závažného problému, logicky nižší. Tento argument ve prospěch otevřenosti je silný a opírá se o dlouholetou tradici open-source vývoje softwaru, kde právě kolektivní dohled přispěl k vyšší bezpečnosti a spolehlivosti.

Na druhé straně však stojí reálné obavy z možného zneužití. Výkonné jazykové modely mohou být využity k tvorbě dezinformací v masovém měřítku, k automatizaci phishingových útoků, k manipulaci s veřejným míněním nebo dokonce k asistenci při vývoji nebezpečných látek. Jakmile jsou váhy modelu jednou zveřejněny, nelze toto rozhodnutí vzít zpět — model existuje v tisících kopií po celém světě a jakákoli pozdější snaha o regulaci přichází příliš pozdě. Tato asymetrie mezi snadností šíření a obtížností kontroly je jedním z klíčových argumentů zastánců opatrného přístupu.

Zajímavé je sledovat, jak se v této debatě vyvíjí pozice různých hráčů na trhu. Meta se rozhodla jít cestou otevřenosti a uvolnila modely řady Llama pro veřejné použití, čímž si získala sympatie výzkumné komunity, ale zároveň čelí kritice za nedostatečné zvážení bezpečnostních dopadů. OpenAI naproti tomu zvolila střední cestu — některé starší nebo méně výkonné modely jsou přístupné přes API, zatímco nejpokročilejší systémy zůstávají za placenou bránou a jejich vnitřní fungování je obklopeno obchodním tajemstvím.

Koncept „otevřené umělé inteligence tak naráží na fundamentální napětí mezi dvěma legitimními hodnotami: svobodou poznání a odpovědností za důsledky. Nejde přitom o abstraktní filosofický spor — rozhodnutí, která firmy jako OpenAI přijímají dnes, budou formovat podobu tohoto odvětví na desetiletí dopředu. Pokud se prosadí model uzavřeného vývoje, hrozí, že kontrola nad jednou z nejvlivnějších technologií v dějinách lidstva zůstane soustředěna v rukou několika málo soukromých subjektů bez adekvátního demokratického dohledu.

Regulátoři po celém světě se snaží na tyto výzvy reagovat, ale legislativní proces je ze své podstaty pomalejší než technologický vývoj. Evropský AI Act se pokouší zavést kategorizaci systémů podle míry rizika a stanovit pro ně odpovídající požadavky na transparentnost, ale jeho praktická účinnost teprve bude prověřena. Skutečná etická odpovědnost tak zatím leží především na bedrech samotných vývojářů a firem, které musí samy rozhodovat o tom, co zveřejnit a co si ponechat pro sebe.

Tato situace je z pohledu demokratické společnosti přinejmenším neuspokojivá. Rozhodnutí s dalekosáhlými společenskými dopady jsou přijímána v uzavřených zasedacích místnostech technologických gigantů, nikoli v otevřené veřejné debatě. A právě proto je důležité, aby odborná i laická veřejnost tyto otázky sledovala, diskutovala o nich a vyvíjela tlak na to, aby se vývoj umělé inteligence odehrával způsobem, který respektuje základní etické principy a slouží skutečně celé společnosti, nikoli jen těm, kteří mají prostředky a know-how k tomu, aby si nejpokročilejší systémy vyvinuli nebo zakoupili.

Vliv otevřené AI na malé firmy a startupy

Malé firmy a startupy se v posledních letech ocitají v situaci, která by ještě před dekádou byla nepředstavitelná. Přístup k výkonným nástrojům umělé inteligence, které dříve byly výsadou pouze největších technologických gigantů, se dnes otevírá prakticky každému, kdo má dobrý nápad a chuť pracovat. A právě otevřená umělá inteligence hraje v tomto procesu zcela klíčovou roli.

Když se řekne otevřená AI, mnoho lidí si představí pouze technické nástroje pro vývojáře nebo akademické prostředí. Realita je ale podstatně komplexnější a zajímavější. Startupy dnes mohou stavět své produkty na základech, které jim poskytují open-source modely nebo volně dostupná API rozhraní, aniž by musely investovat miliony do vlastního výzkumu a vývoje. To je změna, která přepisuje pravidla hry v podnikání.

Vezměme si například malou firmu, která se zabývá zákaznickým servisem. Ještě před několika lety by implementace inteligentního chatbota znamenala buď astronomické náklady za licenci od velkého poskytovatele, nebo celý tým specialistů, kteří by systém vyvíjeli od základu. Dnes může tříčlenný tým s omezeným rozpočtem vytvořit funkční řešení za zlomek původních nákladů, a to právě díky tomu, že základní modely jsou dostupné a komunita kolem nich neustále roste.

Otevřená umělá inteligence ale nepřináší jen úsporu nákladů. Přináší také svobodu přizpůsobení, která je pro malé firmy naprosto zásadní. Velké korporace si mohou dovolit platit za prémiové služby přizpůsobené na míru, ale malý startup potřebuje flexibilitu. Potřebuje model, který lze doladit na specifická data z jeho oboru, přizpůsobit firemní kultuře nebo integrovat do nestandardního technického prostředí. Právě otevřené přístupy tuto flexibilitu umožňují způsobem, který proprietární řešení prostě nenabídnou.

Samozřejmě by bylo naivní tvrdit, že cesta k využití otevřené AI je pro malé firmy bez překážek. Technická náročnost implementace zůstává výzvou, a ne každý zakladatel startupu má v týmu datového vědce nebo zkušeného inženýra. Komunity kolem open-source projektů jsou sice aktivní a nápomocné, ale orientace v rychle se měnícím prostředí vyžaduje čas a energii, které malé firmy mnohdy nemají v přebytku. Přesto se ukazuje, že ti, kdo tuto počáteční investici podstoupí, získávají konkurenční výhodu, která je těžko napodobitelná.

Zajímavý fenomén, který se v posledních měsících výrazně projevuje, je vznik celých ekosystémů kolem otevřených AI nástrojů. Malé firmy se nesdružují jen proto, aby sdílely náklady, ale také proto, aby společně rozvíjely řešení, která by jednotlivě nedokázaly vytvořit. Vznikají tak komunitní projekty, kde startup z Brna spolupracuje s firmou z Varšavy nebo Berlína, přičemž výsledkem je produkt, který dokáže konkurovat i mnohem větším hráčům na trhu.

Důležitý aspekt, který se v diskusích o otevřené AI často opomíjí, je otázka důvěry a transparentnosti. Pro malé firmy, které budují svou reputaci na osobním přístupu a důvěryhodnosti, je možnost nahlédnout do fungování AI systémů naprosto zásadní. Uzavřené modely fungují jako černé skříňky, jejichž chování nelze plně předvídat ani vysvětlit zákazníkům. Otevřené modely naproti tomu umožňují firmám pochopit, jak systém dochází ke svým závěrům, a to je v mnoha odvětvích, od zdravotnictví po právní služby, naprostá nutnost.

Startupy, které dnes vsázejí na otevřenou umělou inteligenci, si budují nejen technologický základ, ale také kulturu inovace a adaptability. Učí se pracovat s nejmodernějšími nástroji, rozumět jejich omezením a kreativně řešit problémy, na které hotová komerční řešení nestačí. A právě tato schopnost adaptace může být v dlouhodobém horizontu tou nejcennější konkurenční výhodou, kterou otevřená AI malým firmám přináší.

Regulace a právní rámec otevřené umělé inteligence

Otázka regulace a právního rámce kolem otevřené umělé inteligence se stala jedním z nejpalčivějších témat současné technologické debaty. Zatímco společnosti jako OpenAI postupně zpřísňují přístup ke svým modelům a uzavírají části svého ekosystému, komunita zastánců otevřených systémů volá po transparentnosti, přístupu k váhám modelů a možnosti nezávislého auditu. Tento střet dvou světů – uzavřeného komerčního přístupu a otevřeného sdílení – se nyní přenáší i do legislativních síní po celém světě.

V Evropské unii vstoupil v platnost zákon o umělé inteligenci, známý jako AI Act, který představuje první komplexní regulatorní rámec svého druhu na světě. Tento zákon rozděluje systémy umělé inteligence do kategorií podle míry rizika, přičemž nejvyšší požadavky klade na systémy označené jako vysoce rizikové. Pro vývojáře otevřených modelů to přináší specifické výzvy, protože hranice mezi tím, co je považováno za „obecný model a co za „vysoce rizikový systém, není vždy jasně definovaná. Vývojáři open-source modelů se tak ocitají v právní šedé zóně, kde nejsou vždy schopni předvídat, jaké povinnosti se na jejich projekty vztahují.

Jedním z klíčových sporných bodů je otázka odpovědnosti. Pokud někdo zveřejní model s otevřenými váhami a třetí strana jej použije k nelegální činnosti, kdo nese odpovědnost? Tento problém je analogický diskusím o odpovědnosti platforem za obsah uživatelů, které trvaly roky a stále nejsou zcela vyřešeny. Právní experti upozorňují, že stávající legislativa nebyla navržena s ohledem na specifika otevřených AI systémů, a proto je její aplikace na tyto případy přinejmenším problematická.

Americká administrativa přistupuje k regulaci odlišně. Prezidentský výkonný příkaz z roku 2023 požadoval, aby vývojáři výkonných AI systémů sdíleli výsledky bezpečnostního testování s vládou, přičemž tato povinnost se vztahovala i na modely s otevřenými váhami překračujícími určitou výpočetní hranici. Tento přístup byl kritizován jak ze strany zastánců otevřenosti, kteří v něm viděli potenciální brzdu inovací, tak ze strany bezpečnostních expertů, kteří argumentují, že sdílení informací s vládou nestačí a je třeba přísnějšího dohledu.

Meta, Google a další technologičtí giganti, kteří publikují otevřené modely jako Llama nebo Gemma, se aktivně zapojují do lobbingu za příznivý regulatorní rámec. Jejich argumenty jsou dvojí: otevřené modely umožňují nezávislý výzkum a odhalování bezpečnostních chyb, a zároveň demokratizují přístup k technologii, která by jinak zůstala výhradně v rukou několika korporací. Kritici naopak namítají, že jakmile jsou váhy modelu zveřejněny, nelze je „odveřejnit, a případné bezpečnostní záplaty jsou tak vždy jen částečným řešením.

Česká republika, jako součást Evropské unie, přebírá regulatorní rámec přímo z Bruselu, nicméně implementace a výklad jednotlivých ustanovení zůstávají na národních autoritách. Úřad pro ochranu osobních údajů a nově vznikající struktury pro dohled nad AI budou muset vytvořit jasné metodiky pro hodnocení otevřených modelů, což je úkol, který přesahuje dosavadní zkušenosti těchto institucí. Odborníci z akademické sféry i průmyslu volají po dialogu, který by umožnil nastavit pravidla tak, aby chránila uživatele a společnost, aniž by zbytečně brzdila výzkum a vývoj.

Zvláštní kapitolou jsou tzv. základní modely s otevřenými váhami, tedy systémy, jejichž parametry jsou volně dostupné ke stažení a dalšímu využití. Tyto modely představují specifický regulatorní problém, protože jejich schopnosti jsou natolik obecné, že je lze využít k velmi širokému spektru aplikací – od medicínského výzkumu přes vzdělávání až po potenciálně škodlivé účely. Regulátoři se snaží najít rovnováhu mezi podporou inovací a ochranou před zneužitím, přičemž žádné z dosavadních řešení není zcela uspokojivé.

Debata o regulaci otevřené umělé inteligence tak zůstává otevřená v tom nejdoslovnějším smyslu slova. Technologie se vyvíjí rychleji, než jsou zákonodárci schopni reagovat, a každý nový model přináší nové otázky, na které stávající právní rámec nedává jasnou odpověď. Jisté je pouze to, že bez aktivní spolupráce mezi vývojáři, regulátory, akademiky a občanskou společností nelze nastavit pravidla, která by skutečně sloužila veřejnému zájmu.

Budoucnost otevřené AI a její společenský dopad

Otevřená umělá inteligence představuje jeden z nejzásadnějších technologických fenoménů současné doby, přičemž její budoucnost je předmětem živých debat mezi odborníky, politiky i laickou veřejností. Zatímco někteří vidí v otevřeném přístupu k AI cestu ke svobodnější a demokratičtější společnosti, jiní varují před riziky, která s sebou tato otevřenost přináší. Pravda, jak to bývá, leží někde uprostřed – a právě proto je důležité o ní přemýšlet střízlivě a bez ideologických předsudků.

Otevřená umělá inteligence má potenciál zásadně proměnit způsob, jakým lidé pracují, tvoří a komunikují. Modely, které jsou volně dostupné a jejichž zdrojový kód může kdokoli zkoumat, upravovat a dále rozvíjet, demokratizují přístup k technologiím, které byly ještě před několika lety výhradní doménou velkých technologických korporací. Malé firmy, neziskové organizace, výzkumné instituce i jednotlivci mohou díky otevřeným modelům vytvářet nástroje přizpůsobené jejich konkrétním potřebám, aniž by museli investovat miliardy korun do vlastního výzkumu a vývoje.

Tento přístup má samozřejmě i svou stinnou stránku. Čím je technologie dostupnější, tím snáze se může dostat do rukou těch, kteří ji chtějí zneužít. Otevřené modely mohou být využity k šíření dezinformací, k vytváření deepfake obsahu nebo k automatizaci kybernetických útoků. Jde o reálná rizika, která nelze přehlížet. Otázka ovšem zní, zda je řešením uzavřenost, nebo spíše zodpovědný přístup ke vzdělávání a regulaci.

Společenský dopad otevřené AI se projevuje na mnoha úrovních. Na trhu práce dochází k postupné automatizaci celé řady profesí, přičemž nejohroženější jsou pozice, které zahrnují rutinní a opakující se úkony. Na druhou stranu vznikají nová pracovní místa, která ještě před deseti lety neexistovala – specialisté na trénování modelů, etičtí auditoři AI systémů nebo odborníci na bezpečnost umělé inteligence. Transformace trhu práce je nevyhnutelná, a společnost by se na ni měla připravovat aktivně, nikoli reaktivně.

Vzdělávání hraje v tomto kontextu klíčovou roli. Školy a univerzity musí přizpůsobit své curricula tak, aby studenti byli schopni nejen používat nástroje umělé inteligence, ale také jim rozumět a kriticky je hodnotit. Digitální gramotnost přestává být volitelnou dovedností a stává se nezbytnou podmínkou plnohodnotné účasti na životě moderní společnosti. Bez ní hrozí, že se prohloubí stávající nerovnosti – mezi generacemi, mezi regiony i mezi sociálními skupinami.

Regulace otevřené AI je dalším zásadním tématem, které bude v nadcházejících letech stále více vstupovat do politické agendy. Evropská unie již přijala AI Act, který stanovuje pravidla pro vývoj a nasazování systémů umělé inteligence, přičemž otevřené modely mají v tomto rámci specifické postavení. Debata o tom, jak regulovat otevřenou AI, aniž by byla potlačena inovace a akademická svoboda, bude jednou z nejkomplexnějších výzev příštích let.

Za zmínku stojí také geopolitický rozměr celé problematiky. Otevřená umělá inteligence se stává nástrojem měkké síly – státy a regiony, které dokáží vytvořit silné komunity vývojářů a otevřené ekosystémy, budou mít v globální technologické soutěži výraznou výhodu. Evropa má v tomto ohledu šanci zaujmout jedinečnou pozici – kombinací silného výzkumného zázemí, důrazu na etiku a právního rámce, který chrání základní práva uživatelů.

Budoucnost otevřené AI není předem daná – formují ji rozhodnutí, která přijímáme dnes. Záleží na tom, jak se k ní postaví vlády, firmy, akademici i běžní uživatelé. Technologie sama o sobě není ani dobrá, ani špatná – záleží na tom, kdo ji používá a za jakým účelem. A právě proto je tak důležité, aby diskuse o budoucnosti umělé inteligence byla skutečně otevřená, inkluzivní a informovaná. Pouze tak může otevřená AI naplnit svůj obrovský potenciál a přispět k budování spravedlivější a prosperující společnosti.